Hlavní roli v národně osvobozeneckém boji našeho lidu za druhé světové války sehrál domácí odboj. Neméně důležitou částí však byl i odboj zahraniční, a to jak po stránce politické, tak vojenské.
Základ zahraničního odboje tvořily československé vojenské jednotky. Na všech hlavních frontách druhé světové války – v Polsku, ve Francii, na Středním východě, ve Velké Británii i v Sovětském svazu – se podle svých možností aktivně podílely na společném boji mezinárodní protifašistické koalice proti hitlerovskému Německu. Svým úsilím nejen posilovaly pozici naší republiky v tomto boji, ale také zvyšovaly prestiž československé politické reprezentace v zahraničí.
Po okupaci českých zemí nacistickým Německem začaly tisíce našich občanů hledat cestu za hranice, s cílem zapojit se do boje za osvobození vlasti. Velkou část tvořili příslušníci československé armády, kteří odcházeli s vědomím, že se v zahraničí opět stanou součástí armády a budou pokračovat v boji proti nacistům.
Významným místem se v té době stala Olomouc, kde se soustřeďovaly osoby, které se pokoušely ilegálně překročit hranice. Klíčovou roli v pomoci těmto lidem hrály skupiny kolem plk. Stanislava Livečky a pplk. Václava Lišky, které jim poskytovaly útočiště, finanční i další pomoc. Důležitým informačním místem se stal hotel Bristol na Komenského třídě a také prodejna konfekce Stanislava Mikulky v ulici 28. října.
Hlavní proud emigrantů směřoval do Polska, které se mělo stát dalším terčem agresivních plánů Německa. Polské úřady však nejprve váhaly s podporou formování československých vojenských jednotek. Přesto se ještě před vypuknutím války podařilo vyslat do Polska šest transportů s 1 212 dobrovolníky mířícími dále do Francie. Mezi nimi byli i letci a dobrovolníci z Olomoucka.
Po napadení Polska 1. září 1939 a jeho brzkém zhroucení ustoupila většina československých jednotek na území Sovětského svazu, část přešla do Maďarska a Rumunska. Dobrovolníci, kteří přes Polsko pokračovali do Francie, se následně podíleli na obnově československé armády v zahraničí.
Dne 2. října 1939 byla ve Francii podepsána dohoda o obnovení československé armády. Ještě v červnu 1940 měla 1. československá divize téměř 11 000 mužů. Po pádu Francie se většina jednotky, především ti, kteří bojovali po boku francouzské armády u řeky Marne a Seiny, stáhla do Británie.
Do bojů se zapojilo i 170 československých pilotů ve francouzském letectvu. V těžkých leteckých bitvách padlo 32 mužů, mezi nimi i dva dobrovolníci z Olomouce. Například 21. května 1940 padl při leteckém souboji poručík František Dýma z Olomouce. Jen o několik dní později, 25. května, nepřežil boj nad Arrasem i npor. František Bieberle, rovněž z Olomoucka.
Po pádu Francie se československé jednotky přesunuly do Velké Británie, kde pokračovaly v boji proti nacistickému Německu. Ve druhé polovině roku 1940 byly zformovány československé perutě RAF: 310. stíhací, 311. bombardovací a později také 312. stíhací peruť. V roce 1941 přibyla ještě 313. stíhací peruť.
Naši letci se významně podíleli na ochraně spojenecké lodní dopravy, doprovodili bombardovací svazy, ničili německé rakety V-1 a V-2 a útočili na nepřátelské lodě a ponorky v Atlantiku. Bombardovací letci se rovněž zapojili do útoků na průmyslové a vojenské cíle v Německu a na okupovaných územích.
Mezi úspěšnými letci byli také dobrovolníci z Olomoucka. Řada z nich však při plnění svých úkolů položila život. Patřili k nim například npor. František Hradil z Těšetic, šrtm. Vojtěch Lysický z Olomouce, rotm. Josef Albrecht z Horky na Moravě, kpt. Miloslav Gigler z Olomouce a další stateční letci z regionu.
Jejich jména jsou dnes vytesána na pamětních deskách a pomnících. Mnozí z nich jsou uvedeni také na pamětním pomníku Hanáckého aeroklubu v Olomouci a na pomníku letců na olomouckém hřbitově.
Tato kapitola našich dějin zůstává trvalým připomenutím odvahy a obětavosti, s níž se občané Olomoucka zapojili do mezinárodního boje proti nacistické okupaci, aby přispěli k obnovení svobodného a demokratického Československa.
Buďte první! Přidejte komentář