Napadení Sovětského svazu nacistickým Německem v červnu 1941 představovalo zásadní zlom i pro vývoj protifašistického hnutí v Československu. Na území Olomoucka došlo ihned po vypuknutí války na východní frontě k výraznému nárůstu spontánních i organizovaných projevů odporu, jejichž nositeli byli zejména komunisté a dělnictvo.
Odezva byla rychlá a viditelná. V noci na 23. června se ve městech a obcích, například v Litovli, objevily rudé prapory, na zdech a vozovkách se šířily nápisy s písmenem „V“ jako symbol vítězství, často doplněné zkratkami „ČSR“ nebo „SSSR“ a rudými hvězdami. Objevily se i protiokupační hesla v němčině a desítky letáků s výzvami k odporu proti fašismu.
Tyto aktivity byly výrazem sympatie k Sovětskému svazu, který byl v očích mnoha obyvatel spojencem v boji za svobodu a spravedlnost. Vznikaly ilegální skupiny, obnovovala se činnost Komunistické strany Československa v podmínkách hluboké ilegality. Na Moravě byla v létě 1941 zformována nová organizační struktura vedená Václavem Maříkem. Do vedení se zapojili dělníci, rolníci i intelektuálové z různých koutů Moravy.
Odboj se však neomezoval jen na letáky a symbolické projevy. V továrnách se odpor projevoval v sabotážích – šlo například o záměrné poruchy strojů, zpomalování výroby, neplnění norem nebo zvyšování nemocnosti. V závodech na Olomoucku, například v Letovu, byly zaznamenány případy narušování výroby pro německou armádu. Ve zprávách okupačních úřadů se tehdy pravidelně objevovala slova jako „neklid“ či „snížená výkonnost“.
K rozsáhlé sabotážní činnosti docházelo také na železnici – nejčastěji šlo o přeřezávání tlakových hadic u nákladních vagónů, což mělo vážný dopad na přepravu vojenského materiálu. Jen v září 1941 bylo na Moravě zaznamenáno přes 50 případů tohoto typu. Nacistické úřady reagovaly tvrdými represivními opatřeními, zřizováním zvláštních vyšetřovacích oddílů i zatýkáním, avšak často bez výsledku.
Dalším cílem odbojářů byla telefonní a telegrafní infrastruktura. Například v srpnu 1941 došlo k přestřižení dálkového kabelu mezi Hranicemi a Olomoucí, o pár dní později pak k sabotáži kabelového vedení u Velkého Újezda. Okresní hejtman tehdy vypsal odměnu za dopadení pachatelů, avšak gestapo zůstalo bez úspěchu, přestože dočasně zadrželo přes 30 osob.
Růst odbojové a sabotážní činnosti na Olomoucku po červnu 1941 byl výrazem hlubokého přesvědčení části obyvatelstva, že okupaci je nutné čelit aktivně. Významnou roli v tomto úsilí sehrálo dělnictvo, ilegální struktury komunistické strany i spontánně se formující skupiny občanů. Jejich odvaha a obětavost se staly součástí širšího národně osvobozeneckého zápasu, který nakonec přispěl k porážce fašismu.
Buďte první! Přidejte komentář